Výjezd začal přesně tak, jak začíná každý z výjezdů. Po naložení části osazenstva a zavazadel v Kohoutovicích jsme se vydali do Bystrce, kde nastoupil zbytek dětí a dalších lyžařů. Vydali jsme se na cestu, která byla celkem klidná. Projeli jsme se po nejdelších schodech ve střední Evropě (dálnice D1) a do Loučné nad Desnou jsme dorazili až za tmy.

Po vydatné večeři jsme se ubytovali v hotelu a ubrali k spánku.

Ráno jsme se nasnídali a rozdělili do dvou týmů. Půlka z nás jela otestovat nový svah v Koutech nad Desnou. Nedávno postavili kompletně novou sjezdovku a šestisedačkovou lanovku. Výborně a moderně vypadající centrum navštívili první den jen někteří z nás hlavně proto, že jsme nevěděli jaký je to svah a navíc úplně nejmenší lyžaři by asi nezvládali tu lanovku. Nejdřív nás zaujalo přibližovací lano, které vedlo k prvnímu vleku. To byla celkem vychytávka. Pak ovšem většina z rozčarování opadla, když jsme zjistili, že sjezdovky jsou značené poněkud nepřesně. Modré sjezdovky byly buď moc prudké nebo úplně rovné. Červené sjezdovky byly místy až černé. Další věc, co provozovatelé sjezdovky poněkud nevychytali byly sněžná děla, která chrlila sníh po celý den, takže když kolem nich člověk projel, byl celý od sněhu. Příjezd k lanovce byl docela prudký a plný ledových ploten. Hold moderní a vyhřívaná lanovka není všechno. Půlka sjezdovky se svažovala na stranu, další část byla rovná jak stůl, traverz skoro do protisvahu a velmi úzký a kapacita sjezdovky byla mnohem menší než kapacita lanovky.

Druhá (větší) část osazenstva se vydala na nedalekou sjezdovku, která byla jak stvořená k učení dětí. Příjemně se svažující sjezdovka byla dostatečně široká a skoro prázdná. Rozebrali jsme si nejmenší sněhuláčky a začátečníky i ty zkušenější a dali vše do toho, abychom je naučili jezdit.Musím pochválit každého z nich, že bylo vidět, jak se snaží a jak se zlepšují.

Po večeři jsme se sešli v klubovně a zahráli si hry. Molekuly, prasátko zakvíkej (kukačko zakukej), stolní fotbálek, hledání pokladu, škatule a další bavily nejen děti, ale i vedoucí natolik, že jsme šli do postelí příjemně unavení.

Druhý den se část menších lyžařů odvážila i na velkou sjezdovku. Udělali jsme 8 jízd na 2,5km dlouhé sjezdovce a vydali se na oběd a domů. I počasí nám docela přálo, protože začalo sněžit, až když jsme odjížděli. Po takovém víkendu většina autobusu po cestě usnula, takže cesta do Brna uběhla velmi rychle. Dojeli jsme asi v 6 večer do Bystrce, kde na děti čekali rodiče, aby si je odvezli domů a poslechli si všechny zážitky.